O cestovateli
Milan Bureš vás vezme tam, kam byste se sami možná neodvážili – ale nikdy nebudete litovat, že jste šli.
Milan Bureš je cestovatel, který nehledá nejkrásnější pláže, ale nejhlubší příběhy. Nezajímá se o místa, která zná celý Instagram, ale o ta, která svět často přehlíží – nebo se jich bojí. Jeho cesty vedou mimo vyšlapané turistické stezky. Hledá kontext, lidské osudy, rozporuplnost i syrovou autenticitu.
Vietnam navštívil opakovaně a projel jej detailně od severu k jihu – od rýžových teras v Sapa až po deltu Mekongu. Nejen že zná rozdíly mezi Hanojí a Saigonem, ale dokáže je poutavě přiblížit i těm, kdo se ve Vietnamu nikdy neztratili v dopravním chaosu, neseděli na plastové židličce u nudlí ani neprošli stínem koloniální historie.
Navštívil také Severní Koreu, zemi zahalenou tajemstvím a mýty. Místo jednoznačných soudů nabízí Milan Bureš osobní zkušenost, reflexi a otázky, které v publiku rezonují ještě dlouho po skončení přednášky.
A když se v Iráku začal zvedat prach po pádu Islámského státu, byl jedním z prvních nezávislých cestovatelů, kdo do země vstoupili. Navštívil Mosul, Bagdád i pradávný Babylon. A přivezl nejen silné fotografie, ale hlavně příběhy lidí, kteří se snaží znovu žít normálně – i po nenormálních časech.
Ale jeho touha poznávat svět nekončí u válečných zón. Milan se dokáže ponořit i do víru barev a rytmů – třeba na karnevalu v Riu de Janeiro, kde se nechal unést pulzující energií samby a lidské radosti. Projel napříč Japonsko – od neonového Tokia až po klidnou Okinawu, kde se čas zpomaluje a tradice dýchají každým krokem. Na indonéských ostrovech Raja Ampat plaval mezi korálovými zahradami, zatímco v Papui Nové Guineji se setkal s kulturami, které si stále uchovávají dávné rituály.
Absolvoval také plavbu lodí mezi Haiti, Portorikem a Bahamami – mezi ostrovy, které spojuje moře, ale rozdělují příběhy. A když zrovna necestuje, občas vystupuje jako host skupiny Fleret, kde jeho hlas, charisma – a zvuk trubky – dostávají jiný rozměr: hudební.
Jeho krédem je jednoduchá, ale výstižná věta:
„Mozek je jenom sval, který se musí trénovat.“
A přesně tím jeho cesty jsou – mentálním tréninkem. Zpochybňují zažité představy, nutí přemýšlet a rozšiřují obzory. Nejde jen o geografii, ale o schopnost vidět svět jinýma očima.
Na svých přednáškách nestraší, ani neidealizuje. Mluví otevřeně, s respektem, a především lidsky. Ať už vypráví o večerním Bagdádu, hřebenech severovietnamských hor nebo řízené realitě Pchjongjangu, pokaždé z něj cítíte, že to všechno skutečně prožil – a že tomu rozumí.
